neviditelný podpis
Když vstoupíme do prostoru, první, co si uvědomíme je atmosféra.
Něco ve vzduchu, co nelze pojmenovat.
Klid. Napětí. Teplo. Intimita. Čistota.
Interiér nevnímáme jen očima.
Vnímáme ho tělem. Všemi smysly.
Krok odráží tvrdost dřevěné podlahy, ruka vnímá hebkost potahu křesla, cvaknutí kovového vypínače…
A někde mezi tím vším je vůně. Neviditelná všudypřítomná vrstva prostoru.
Každý prostor má svou atmosféru. Svůj jedinečný podpis.
Ne agresivní aroma, které zaplní místnost. Spíš tichá stopa,
která se objeví vždy ve chvíli, kdy otevřeme dveře.
Vůně dokáže udělat něco, co nedokáže žádný jiný prvek. Tvoří paměť.
Mozek zpracovává vůně v části, která je spojená s emocemi a vzpomínkami.
Proto si dovedeme podle jemného závanu jehličnanů a citrusů vybavit prázdninový apartmán z doby, kdy jsme byli ještě bezstarostní.
V designu se často mluví o barvách, materiálech, vkusu. To jsou věci, které vidíme. Konečná atmosféra je ale mnohem komplexnější.
Je součtem všech smyslů.
Vůně jako součást architektury
Ve vlasca vnímáme vůni jako součást prostoru. Jako její poslední vrstvu.
Je to detail, který vše propojí a vytvoří jasnou tečku za celým záměrem.
Vůně nesmí prostor přehlušit, má ho jen jemně, zato nezaměnitelně doplnit.
Podtrhnout osobnost klienta.
Když se to povede správně stává se něčím velmi osobním.
Neviditelným podpisem, časovou stopou v paměti.
